Bobtail | Old English Sheepdog | Staroanglický ovčácký pes. Člen FCI prostřednictvím ČMKU.

Partner: Logo partnera Frontline®  - klikněte pro návštěvu www.frontlinecz.com

Pasení oveček

 
Během vodního záchranářského výcviku panička dostala „bláznivý“ nápad ohledně pasení oveček. Teda, abych byla konkrétnější, nebyla to ona, ale Zuzka, která má super plavého briarda Winnieho a vykládala tam o nějakém Lukášovi, který má stádo oveček a pořádá kurzy pasení a ona už u něho párkrát s Winniem byla, moc si ho pochvalovali. A tak si panička řekla, že když to zvládl briard, tak proč ne bobtail. Od nápadu došlo k činům, Zuzka všechno zorganizovala a nadešel den P čili pasení oveček. Na Šumavu jsme odjížděli na víkend 07.-09.11.2008 ve složení já, tj. Taimee, naše beardedka Dasher, moji pánečci, Renča a její kříženec malamuta Pluto. Na místě na nás čekala Zuzka s briardem Winniem a Lucka s labradorkou Terezkou… super sestava, čekal nás nááádherný víkend!!! Počasí nám celkem přálo, až na tu ZIMU a všudypřítomné bláto a mlhu, ale to nás od této akce nemohlo odradit. K Lukášovi jsme dorazili v pátek v jedenáct večer, kde se domluvil sraz na sobotu ráno kolem 9 hodiny ranní, což panička zaúpěla, protože plánovala si trošku pospat, ale co by páníci neudělali pro naše rozptýlení. V sobotu ráno nadešla hodina H a já poprvé ve svém životě viděla ty béžové chlupaté koule, které vydávaly jiný zvuk než HAF, HAF. Vůbec jsem se jich nebála, dokonce jsem si s nimi chtěla hrát a provokovala jsem je ke hře, ale ony neměly pro můj druh zábavy pochopení .
 
Začal trénink, Lukáš probral trochu teorie, kde jsme se dozvěděli, že pracovní pastevečtí psi mají tento instinkt vrozený a nedělají jinou aktivitu než pasení. Ale že se dá pasení u ostatních psů naučit. Pak zavřel ovečky do kruhové ohrádky a všichni pejskové se měli kolem této ohrádky projít, aby se ukázalo, jestli je ovečky vůbec zajímají. Panička dostala pokyn, aby chodila taky kolem ohrádky, nekoukala se na mě a ruce měla za zády. To byl pro mě celkem oříšek, panička mě vždycky nějak naviguje, ať už slovně nebo rukama, a najednou nic, Tak jsem se začala zajímat o ovečky, čmuchala jsem k nim a uvažovala, co je to za divná zvířata. A pak najednou mě „prásknul“ přes čumák takový zvláštní pach a hle - na zemi ležely takové ty drobounké hromádky, co ovečky vyprodukovaly, a já jsem to hned musela ochutnat. Mňam, to byla dobrota. Kdepak je další? Najednou, do toho hlubokého ticha, se ozvalo: TY PRASE!!! Panička zničehonic promluvila, rozhlédla jsem se, komu to patřilo, a ono to bylo na mě! Chápete to, ona mi zakázala takovou dobrotu! U ohrádky jsme se všichni pejsci vystřídali, a pak Lukáš pustil ovečky na volno na celou pastvinu. Běhala jsem kolem nich dokolečka dokola a měla jsem velkou radost, že mě trošku poslouchají, ale hlavně že si se mnou hrají. Vůdkyně smečky si mě testovala, jestli se jí budu bát, ale já se nedala. Pak přišel oběd a všichni jsme odjeli na obědovou pauzu do města a těšili se na odpoledne a na to, jaké uděláme pokroky.
 
Odpolední trénink začal kolem 14. hoďky. Sešli jsme se zase v plném počtu a Lukáš začal vysvětlovat další tréninkové rady. Panička mě vzala znovu k ovečkám na pastvinu, já jsem je měla podle pokynů obíhat a panička stát mezi ovečkami. Radostně jsem kolem nich běhala a ovečky se pohybovaly stále ve stádu, a pak se to stalo. Nahnala jsem si amatérsky stádo na kraj pastviny k 1,5m vysokému pletivovému plotu, kde bohužel byl natažený hodně silný elektrický ohradník, a já jsem se ho při nahánění jedné ovečky dotkla. Auuu, to byla pecka, vyskočila jsem do vzduchu a bohužel při dopadu se mi do něj zamotala pacinka. Brečela jsem na celé kolo, dostávala jsem jednu ránu za druhou, snažila jsem se z toho co nejdříve vyprostit. Nakonec se mi to asi po 45 sekundách povedlo. Utíkala jsem pryč, brečela jsem a klepala jsem se po celém těle. Páníci z toho měli šok a málem infarkt, hned běželi za mnou na pomoc….
A od tohoto okamžiku byl pro mě konec víkendu a tréninku, tento hrůzný zážitek jsem si spojila s ovečkami. K ovečkám mě panička dostávala téměř „násilím“, ani pamlsky nepomáhaly, a když jsem se dala přesvědčit, abych došla aspoň na tu pastvinu, tak jsem dělala, že ovečky jsou mi absolutně „fuk“.
V neděli, když jsme znovu dorazili na místo, jsem odmítla vystoupit z auta, nakonec jsem se nechala ukecat, došla jsem na pastvinu, ale ovečky mě znovu nezajímaly.
Ze Šumavy jsme odjížděli všichni moc smutní, že to takhle dopadlo a jediné, co páníci ví, že mám dlouhodobou paměť a pokud budou chtít se mnou znovu zkusit pasení oveček, tak si budou muset najít jiné tréninkové místo ….
Shrnuto a podtrženo: pasení oveček je zábavná činnost, ale pro moji paničku málo akční. Říkala, že určitě zůstaneme u agility, frisbee, flyballu a vodního záchranářského výcviku, kde má pocit, že mě aspoň trošku utahala a hlavně vidí, že mě tyto aktivity moooc baví. Pasení určitě někdy znovu zkusíme, ale nebude to naše priorita č. 1…  ale i tak moc všichni děkujeme Lukášovi za přátelské přijetí, příjemnou atmosféru a že nám umožnil si vyzkoušet pasení oveček u nepracovních psů.                                                                            
                                                                                                                         Bobtailka Taimee